česky | english
Poznámka: toto není dokument v dráze zásad, ale průvodce odkazovaný z Příručky zaručovatele. Jeho název by měl být změněn, snad na Assurance/IdCheckingPractice a měl by mít vyjasněný stav v Příručce zaručovatele as a "practice" authorised by the Handbook. or something....
Praktiky při kontrole dokladů totožnosti
Přesné minimální požadavky, které musí zaručovatel vzít v úvahu.
Příklady scénářů by Vám měly dát určitá vodítka, kolik bodů přidělit. Protože vodítka nemohou pokrýt každou možnou situaci, může zaručovatel postupovat i jinak, a to podle vlastního úsudku.
Minimální požadavky
- Zaručovaná osoba předloží aspoň jeden vládou vydaný doklad totožnosti s fotografií
- Osobní schůzka (setkání zaručovatele se zaručovaným osobně, tváří v tvář)
- Formulář Programu zaručování CAcert (CAP) zcela vyplněn a podepsán zaručovaným žadatelem
Údaje na formuláři CAP se shodují s údaji v dokladu totožnosti (viz též Praktiky u jmen)
Zaručení NESMÍ být dokončeno, nejsou-li všechny uvedené body splněny.
Příklady scénářů
Předpokládaná standardní situace:
- Zaručovatel se seznámí s předloženými doklady
- Na zaručení je dostatek času, nikdo nemusí spěchat
- Zaručovatel nemá důvod nedůvěřovat zaručovanému
Pro pomoc při zaručování existuje mechanismus nazvaný kategorizace. Předložené doklady lze kategorizovat do tří skupin, kde kategorie "Primární dokumenty" jsou nejlepší předložené úřední doklady totožnosti s fotografií. Je-li předloženo více takových dokladů, pak vyberte ten, který má nejvíce bezpečnostních prvků, do kategorie "Primární dokumenty" a ostatní do kategorie "Sekundární dokumenty". Je-li předložen pouze jeden úřední doklad totožnosti s fotografií, pak ten se stane "primárním dokumentem". Nemůžete-li kategorizovat ani jeden úřední doklad totožnosti s fotografií jako "primární dokument", pak nemůžete pokračovat v zaručování. Takže kategorizace je také určením kvality dokumentů - priorit.
Předložené doklady je třeba kategorizovat do tří skupin:
- "Primární dokumenty", vládou vydané (úřední) doklady totožnosti s fotografií, která snadno identifikuje zaručovaného a má přiměřené zajištění dokazující, že nejde o padělek (razítko apod.)
- "Sekundární dokumenty" jsou také vládou vydané (úřední) doklady totožnosti s fotografií, ale s určitými vadami, jsou například starší než 10 let, snadné ke zfalšování, nebo ukazují velké změny vzhledu kandidáta oproti fotografii, i když ho na ní lze ještě rozpoznat.
- "Podpůrné dokumenty" by samy o sobě neobstály jako důkaz, ale mohou zvýšit důvěru v totožnost zaručované osoby. Patří sem množství dokladů: kreditní karty, prošlé úřední doklady totožnosti, rodné listy, firemní průkazy, žákovské knížky a i členské průkazy a podobné doklady. Zaručovatel musí ovšem posoudit, zda podpůrný dokument skutečně zvyšuje důvěru k jinému dokladu totožnosti; rukou psaný klubový průkaz s razítkem to asi nebude...
Tuto kategorizaci je třeba brát jako pomocný mechanismus. Počet možných variant je příliš velký, než aby je zde šlo všechny uvést. Proto na otázku, stačí-li, když je předložen pouze jeden doklad - červený německý řidičský průkaz - jako úřední doklad totožnosti s fotografií, lze odpovědět prostě:
- není-li předložen jiný vládou vydaný (úřední) doklad totožnosti s fotografií, pak se červený německý řidičský průkaz stává "primárním dokumentem",
- protože má určité vady, ale má bezpečnostní prvky, které můžete zkontrolovat, je možné přijmout tento dokument jako "primární dokument" a přidělit méně bodů zaručení (a viz poznámku níže),
- s ostatními "podpůrnými dokumenty" ho můžete přidat k perspektivním,
- nepředloží-li žádné "podpůrné dokumenty", můžete přidělit ještě méně bodů zaručení,
- Váš nástroj je tedy počet bodů zaručení, které přidělíte.
Méně bodů neznamená "jsem méně důvěryhodný". Každé zaručení je otázka s odpovědí typu Ano/Ne - "Přesvědčily mě jako zaručovatele předložené doklady a vyplněný formulář, že jsou údaje správné?" Ano či ne.
Vydáním méně bodů přimějete zaručovaného, aby podstoupil další zaručování, takže více zaručovatelů zkontroluje tohoto zaručovaného (srovnejte deset zaručení od nezkušených zaručovatelů proti třem zaručením od zkušených zaručovatelů).
Přečtěte si však také... (z Zásady zaručování (AP) 4.3)
Z presentací na školeních zaručovatelů (ATE) ATE-02_Zaručovatel_EN_Oz
* Zásady zaručování (AP) uvádějí:
- méně bodů při menší důvěře
- ŽÁDNÉ body při ŽÁDNÉ důvěře.
* Při negativní důvěře (nedůvěře)
- pokračovat
- shromáždit důkazy
- zahájit spor...
Jednoduché, že?
Proto má mít Prohlášení o zaručení určitý odstup pro odladění nebo změkčení potřeby čistých dokladů totožnosti... pokud můžeme spolehlivě dostat zaručovanou osobu k arbitráži, pak na přesném jménu a dokumentech tolik nezáleží.
Jak je to zde psáno, je proces kategorizace vadný proces týkající se dokumentů, které Vám byly předloženy. Zásady zaručování ani Příručka zaručovatele nenabízejí kategorizaci na "primární dokumenty" a "sekundární dokumenty", takže toto lze považovat za pomocný mechanismus jen pro stanovení priority dokladů totožnosti. Definice "primárních dokumentů" není tak "přísně vypálená", jako definice "ve vládou vydaném dokladu totožnosti (ID) s fotografií" v Zásadách zaručování (Assurance Policy). Věc se má tak, že staré zvyklosti zaručovatelů se značně liší od nynějších a existovali velmi dogmatičtí lidé a hodně cestovatelů světem, kteří mohli na problémy pohlížet dogmaticky. Další významný směr představují podřízené zásady Zásad zaručování (AP) které mohou významně změnit praktiku jediného vládou vydaného dokladu totožnosti s fotografií. Proto ten starý myšlenkový pokus katolické církve Papež. Proto má mít Prohlášení o zaručení určitý odstup pro odladění nebo změkčení potřeby čistých dokladů totožnosti... pokud můžeme spolehlivě dostat zaručovanou osobu k arbitráži, pak na přesném jménu a dokumentech tolik nezáleží.
Viz také Přípustné dokumenty